2. den

Modrá obloha nás dnes neopustila. A dobrá nálada také ne. Ranní mlha tančila nad rybníkem a my společně s ní zdravili slunce. Oběd jsme ulovili na Holenském dvoře, kde se děti proskočily na trampolíně. Na výletě se dnes leckdo dotkl svých hranic a mnozí je znatelně posunuli. A viděli jsme datla a slyšeli kukačku. Na základně fotbal, vyrábění náramků, koupání a takové poklidné, úplně obyčejné bytí. A na chvíli se dočista ztratil Grétčin kufr a pak se zčistajasna zase našel. Vše tak, jak má být. Máváme.

Sam shrnuje:

Ráno to bylo dobrý. Dobrá byla snídaně. Bavilo mě, že jsme hráli fotbal. Hráli jsme karty, prohrál jsem. Na kole mě překvapilo, že jsem ujel tolik kilometrů. 17 nebo dokonce 20. Kubovi přišlo kolo, a to byla zábava. A taky šišková bitva. A hledali jsme kartičky, co nám holky sebraly.

Kuba M.:

31 kilometrů? To se mi fakt líbilo, že jsem dokázal ujet. Naštvalo mě, že nám holky ztratily album. Uf. Už se našlo. Potěšilo mě, že jsme s klukama hráli venku fotbal a já dal hodně gólů.

Matylda:

Ráno mě to bavilo, protože jsem si mohla navlíkat korálky a vyrobit si rozlišovač lesků na rty. Užila jsem si výlet tam a chutnal mi oběd. Ještě víc jsem si užila výlet zpátky v Košíčkách, protože jsem ujela mnohem víc kilometrů než ostatní, protože jsem jezdila cik-cak. Super bylo hraní venku a koupačka. K večeři těstoviny s boloňskou byly dobré.

Teo:

Ráno jsem normálně vstal. Šel jsem si vyčistit zuby. Pak jsem byl venku a hrál jsem fotbal. Snídaně byla dobrá. Dal jsem si housku s nutelou a kornflejky s mlíkem. A pak jsme jeli na velkou výpravu na kolech. Ujeli jsme minimálně 17 kilometrů. Po návratu jsme měnili kartičky a stavěli domeček.

Matouš:

Vyzdvihl bych statečnost skupiny Košíčky, která plánovala ujet 11 kilometrů, ale vlivem vyšší moci ujela kilometrů 17. Cestou jsme projeli džunglí, kopřivama a zdolali nejeden příkrý kopec. Což je na Třeboňsku k nevíře, ale je to tak! Týmový duch a podpora byla hmatatelná především při ošetřování všech cestovních zranění.